Vážené kolegyně, vážení kolegové,
obracím se na Vás při příležitosti ukončení svého mandátu předsedy České společnosti pro ortopedii a traumatologii pohybového aparátu s bilanční a rozlučkovou zprávou.
Uplynulé období bylo pracovně mimořádně intenzivní a tematicky široké. Děkuji všem, kteří se na činnosti naší společnosti podíleli – především členům výboru, dále členům odborných komisí a pracovních skupin, organizátorům vzdělávacích aktivit, přednášejícím, autorům doporučení, garantům kurzů i kolegům, kteří přispívali svou expertízou k řešení praktických otázek našeho oboru. Právě tato aktivita dává společnosti obsah, váhu i smysl.
Vedle vzdělávání jsme se jako výbor věnovali řadě systémových i provozních témat, která přímo ovlivňují každodenní praxi členů ČSOT. Mám na mysli jednání o úhradových mechanismech a podmínkách poskytování péče, otázky jednodenní péče, kultivaci sazebníku i přípravu nových výkonů a kódů – včetně oblastí, které se rychle rozvíjejí, jako jsou miniinvazivní a artroskopické výkony či roboticky asistované operace v endoprotetice kolena.
Nelze vyčerpávajícím způsobem vyjmenovat vše, co se v této oblasti podařilo posunout. Velmi si proto vážím práce všech, kteří se na těchto procesech a úkolech podíleli. Zvláštní poděkování patří prof. Havlasovi a jeho týmu.
Významným milníkem byly oslavy 100. výročí založení Československé společnosti pro ortopedii. Jsem přesvědčen, že se je podařilo zvládnout důstojně, s respektem k tradici i s jasným výhledem do budoucnosti. Při nadcházejícím národním kongresu bude slavnostně pokřtěna publikace Historie české ortopedie, projekt, který považuji za mimořádně cenný nejen jako historické ohlédnutí, ale i jako připomínku a nedílnou součást identity našeho oboru. Na tomto místě bych rád poděkoval prof. Bartoníčkovi, hlavnímu editorovi této knihy.
Zvláštní pozornost jsme věnovali také kultivaci našeho oboru, a to především v oblasti sbližování vzdělávacích koncepcí ČSOT a České společnosti úrazové chirurgie. Jsme jednou z mála zemí v Evropě, kde jsou obě společnosti samostatné a rozdělené. Věřím, že tato snaha přispěje k pozvolnému propojování a že ji ocení zejména mladší kolegyně a kolegové.
Na minulém národním kongresu jsem apeloval na soudržnost a na vnímání ČSOT jako naší společné instituce – jako profesionální komunity, jejíž síla vychází z aktivity jejích členů. Obrazně jsem použil pojem „klan“. Smysl tohoto přirovnání byl prostý: pokud dokážeme táhnout za jeden provaz, bude naše společnost výrazně efektivnější při prosazování odborných i profesních potřeb našich členů – ať už v oblasti vzdělávání, úhrad, organizace péče, pracovních podmínek či postavení oboru v systému zdravotní péče v naší zemi. Tento apel považuji za stále aktuální: soudržnost není frází, ale praktickým nástrojem.
Dovolte mi také vyzdvihnout dvě osobnosti, které po téměř třiceti letech končí svou práci ve výboru: MUDr. Jiřího Běhounka, st., dlouholetého sekretáře ČSOT, a MUDr. Vladimíra Medka, oporu společnosti zejména v otázkách ambulantních specialistů. Oběma upřímně děkuji za dlouholetou službu, spolehlivost a konkrétní výsledky, které po sobě zanechávají.
Dámy a pánové, odcházím s přesvědčením, že naše společnost je v dobré kondici a že má pevné základy, na nichž lze dále stavět. Novému vedení přeji mnoho sil, nadhledu, vytrvalosti a tvůrčí spolupráce – jak uvnitř výboru, směrem k členské základně tak i ve vztazích s partnery, s nimiž ČSOT jedná a spolupracuje. Těším se na pokračování společné práce pro náš obor v nové roli.
Děkuji Vám všem za důvěru, podporu a kolegiální spolupráci.
S úctou a přáním úspěšného roku 2026
prof. MUDr. Jiří Gallo, Ph.D.
odcházející předseda ČSOT
