V Praze dne 20.11.2026
Výbor ČSOT projednal návrh novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (část devátá, § 39zk a násl.), kterým Ministerstvo zdravotnictví navrhuje převést úhradu zvlášť účtovaného materiálu pod Státní ústav pro kontrolu léčiv a stanovovat ji podle úhradových kategorií vymezených nomenklaturou EMDN. Toto stanovisko navazuje na připomínky, které ČSOT uplatnila ve vnitřním připomínkovém řízení.
Výbor podporuje zákonnou úpravu ZÚM s jasnými pravidly, lhůtami a přezkoumatelností rozhodnutí, nesouhlasí však s navrženým konceptem přenášejícím model kategorizace léčiv na zdravotnické prostředky používané v nemocniční péči.
K předkládanému materiálu máme tyto zásadní výhrady:
1) Implantát není léčivo
EMDN je nomenklatura určená k identifikaci a klasifikaci zdravotnických prostředků. Sama o sobě však neprokazuje klinickou ekvivalenci ani zaměnitelnost jednotlivých výrobků. Zařazení zdravotnických prostředků do stejné kategorie podle EMDN nemůže být automaticky považováno za důkaz jejich klinické ekvivalence a zaměnitelnosti, jako je tomu u léčiv. Požadujeme, aby byla klinická zaměnitelnost posuzována na základě technických parametrů, konstrukčních vlastností, indikací, klinických důkazů a dlouhodobých výsledků, nikoli pouze podle nomenklaturního zařazení. Jednotná vykazovací hodnota pro uměle vytvořenou kategorii ekonomicky tlačí k nejlevnější variantě a zužuje možnost lékaře zvolit
implantát podle potřeb konkrétního pacienta.
2) Proces kategorizace položek ZÚ
Pokud má podrobná kategorizace zdravotních prostředků jako nástroj úhrad vůbec existovat (viz dále), nesmí probíhat nahodile, uměle a bez účasti a posouzení odborných společností. Požadujeme transparentní metodiku tvorby kategorií a zákonem danou možnost připomínkování návrhu kategorií odbornými společnostmi. Současně považujeme za potřebné zakotvit povinnost doložit klinické a technické důvody pro zařazení prostředků do jedné kategorie a pravidelnou revizi kategorií s možností jejich rozdělení, pokud se ukáže, že sdružují klinicky nezaměnitelné prostředky.
3) Klinické posouzení nemůže být administrativním rozhodnutím úředníka
Posouzení zaměnitelnosti a přínosu prostředků musí vycházet z odborného klinického hodnocení. Role odborných společností proto musí být zakotvena v zákoně, nikoli pouze v důvodové zprávě. Doporučujeme uvážit zastoupení příslušných odborných společností v odborném poradním orgánu SÚKL, právo odborné společnosti iniciovat přehodnocení kategorie a povinnost SÚKL vypořádat odborné připomínky a zveřejnit odůvodnění
rozhodnutí.
4) Cenotvorba položek ZÚM
Stanovení vstupní ceny implantátu z váženého průměru nejlevnějších dostupných výrobků bez ověření jejich terapeutické zastupitelnosti a dostupnosti, bez průběžné nákladové revize, bez valorizace a bez stanovení dolní meze povede k trvalému tlaku na snižování cen, což ve svém důsledku v průběhu několika let ohrozí dostupnost implantátů a kvalitu péče (nejen) na ortopedických pracovištích v ČR. Základní vykazovací hodnota nesmí být stanovena mechanickým přenesením ceny jednoho či více výchozích prostředků na všechny zdravotnické prostředky v kategorii bez posouzení jejich klinické, technické a kvalitativní srovnatelnosti.
5) Úhrada nemocničního materiálu patří do CZ-DRG
Zdravotnické prostředky použité při hospitalizaci jsou hrazeny v rámci případu vykázaného v konkrétní DRG skupině a reálná materiálová nákladovost je odrazem dynamicky se vyvíjejících relativních vah (RV). Požadujeme zachování vazby mezi skutečnými náklady a výpočtem RV. Předložený návrh vytváří vedle CZ-DRG paralelní úhradový mechanismus, ve kterém by relativní váhy nově vycházely z administrativně stanovené hodnoty, nikoli ze skutečných průměrovaných nákladů. V tomto opatření zcela schází paralela k praxi ve vyspělých státech EU.
6) Indexace slevy
Nastavení indexu cenové slevy a práhu jeho propisu do úprav RV musí být pečlivě uváženo a nesmí sloužit k demotivaci poskytovatelů k ekonomické efektivitě s negativním dopadem na vývoj RV. Ortopedie je materiálově založený obor, ve kterém je výsledek přímo závislý na kvalitě použitých prostředků. V tomto ohledu patří ortopedie k oborům nejvíce dotčeným připravovanou novelou, jelikož v celém ZÚM katalogu představuje téměř polovinu kódů. Cenový index slevy musí zohledňovat skutečné a srovnatelné nákupní ceny, rozlišovat rozdíly v objemu nákupů a smluvních podmínkách, nesmí znevýhodňovat nemocnice, které dosahují výhodnějších cen a nesmí vést k automatickému snižování relativních vah bez posouzení skutečných nákladů.
7) Inovace
Nově zaváděný zdravotnický prostředek má dle návrhu projít třemi na sobě nezávislými procesy (zařazení u SÚKL, přiřazení k výkonu, ocenění v CZ-DRG). Zařazení prostředku v rámci evaluace SÚKL však nezaručuje, že se promítne do úhrady případu; ekonomické riziko inovace tak nese pracoviště. Bonifikace či nová hodnota inovativního prostředku by měly být dynamicky promítnuty do úhrad prostřednictvím CZ-DRG od nejbližšího období, ideálně na kvartální bázi.
8) Ohrožení kontinuity péče
Prostředky bez doloženého kódu EMDN nebo bez doplněných údajů mohou ztratit úhradu, i když jejich klinická potřebnost nebude zpochybněna. Toto ustanovení považujeme je neetický a neakceptovatelný precedens. Doporučujeme stanovení přechodného období dostatečného pro doplnění údajů pro klasifikaci, zachování úhrady u prostředků nezbytných pro pokračování léčby, zavedení zvláštního režimu pro revizní a specifické výkony a zachování možnosti individuálního schválení prostředku, který nemá přímou alternativu.
9) Převod registrace ze zemí EU
Pokud je určitý zdravotní prostředek již registrován ve více zemích EU, měla by registrační procedura probíhat jednoduše a s přihlédnutím k těmto existujícím registracím. Současn nelze akceptovat návrh cenotvorby na základě nejnižší úhrady v EU, doporučujeme vycházet z evropského úhradového průměru.
Závěr
Výbor ČSOT upozorňuje, že nepřiměřený tlak na snižování vykazovacích hodnot bez odpovídajícího zohlednění klinické hodnoty a kvality zdravotnických prostředků může vést k omezení nabídky, odchodu některých dodavatelů z českého trhu a zhoršení dostupnosti specializovaných implantátů. Takový vývoj by mohl negativně ovlivnit kvalitu a bezpečnost poskytované péče i dlouhodobou ekonomickou efektivitu zdravotního systému.
Cílem úhradové regulace nemá být dosažení nejnižší pořizovací ceny za každou cenu, ale zajištění dostupnosti bezpečných, kvalitních a klinicky odpovídajících zdravotnických prostředků, při racionálním využívání prostředků veřejného zdravotního pojištění.
Věříme, že se podaří nalézt řešení, které bude respektovat specifika jednotlivých klinických oborů, odpovědnost zdravotnických pracovníků za výsledky léčby a potřebu kontinuálního rozvoje medicíny. Zdravotnické prostředky, zejména implantabilní prostředky používané v ortopedii, představují z hlediska konstrukce, klinického použití, dlouhodobých výsledků a ekonomických dopadů zásadně odlišnou kategorii, než jsou léčivé přípravky. Jejich úhradová regulace proto musí vycházet z odpovídajících odborných a ekonomických principů.
Jménem výboru ČSOT,
Prof. MUDr. Vojtěch Havlas, PhD
Předseda výboru ČSOT
